Březen 2014

Cestování časem

27. března 2014 v 22:54 | Já
Takže konečně docela téma na co by se teoreticky dalo něco napsat. :D
Hmmm takže
CESTOVÁNÍ ČASEM.
Zní to hodně zajímavě a lákavě. Každý z nás má nutkavou potřebu furt něco napravovat a říkat "kdybych se mohl/a vrátit v čase "a udělat to a tam to jinak. Jenže kdyby to vážně šlo byl by život strašně jednoduchej. Po každé když by jsme udělali něco co se nám nelíbí jen zmáčkli čudlík a vratili se a napravili to. Život je o poučení z chyb co děláme každý den, aby už se neopakovaly, o zlomených srdcích, o špatných dnech. S tímhle vším se musíme vypořádat. Já sama bych si taky vážně ráda zmačkla čudlík a neudělala to co jsem udělala. Smazala tolik chyb co jsem napáchala. A špatná rozhodnutí které jsem udělala bych ráda napravila.
Nejtěžší je uvědomit si, že tohle všechno jde i bez vracení se v čase.
Jak by to tady asi potom vypadalo.
Jednomu se nelí to druhému tam to tak se vrátí v čase a změní třeba uplně dosavadní život všech lidí.
Moje nejlepší kamarádla mi pořád říka : " Vše je tak jak má být" a má prvdu.
Pomalu se vyrovnávám se svou horskou dráhou kterou jiní lidé nazývají životem.
V mnoha věcech mi pomáhá.
Za to jí sem mooooc moooc vděčná...
Takže, abych se dostala k závěru.
Pro cestování v čase říkam NE.
Spíš si najděte osobu která vám pomůže zapomenout na blbou minulost a vykouzlí nádhernou přítomnost a možná i budoucnost..:)

To jaro ..bez tebe..

23. března 2014 v 12:33
Proč na tebe můsím neustále mysled, když chci zapomenout.?
Proč o tobě můsím stále psát, když chci psát o někom/něčem jiném..?

Vím řekla jsem, že končím.
Ale přez to všechno jsem tě nechtěla ztratit.
Chtěla jsem ti dát druhou šanci.

Postal sis to.

Tak jsem tě odřízla úplně.
Ňákou dobu jsem tě dokázala dostat i z mé hlavy.
Ale teď ses vrátil jako buberang.

Je to tím, že začáíná období.
Naše jarní období.
Nevěřím tomu, že už je to rok.


Rok co jsem se do tebe bezhlavě zamilovala.
Rok co jsem s tebou chtěla a trávila každičkou sekundu mého života.
Rok co jsem se rozhodla, že chci dýchat jen pro teb.

Není den co bych neslyšela tvé jmeno.
Není den, který bych na nás nemyslela.
Pořád nás vidím jak jsme tam sedávali.
Tam kde jsem se do tebe zamilovala jestě víc.
Každá písnička mi tě připomíná.
Připomíná to, jak jsem je poslouchali společně.

Cítila jsem se jako v nádherném snu.
Snu ze, kterého se nikdy neprobudím.
Protože ty jsi byl ten sen.

Chvěla jsem se při každém tvém doteku.
Byla jsem jako hadrová panenka.
Která ti patří.
Byla jsem ve tvé moci a líbilo se mi to.

Teď stojím na vlastních nohách.
Ze začátku jsem se cítila straceně v tak velkém světě a bez tebe.
Ale už žiji v realitě a ne ve snech.

Nelíbí se mi to.
Ale co nadělám.
Už jsem skratka nemohla.

A jaro je tady a ty jsi znova v mé mysli.
Ničí mě to.
Ničí mě vzpomínat na to co jsme měli a mohli mít.
Lehce se řekne tak nevzpomínej.
Těžší je to udělat.

Už nemohu dál.

Ztratilo se to

18. března 2014 v 22:54 | Já
Mé myšlenky jsou útříbené.
Mysl jasnější.
Dokážu stát pevně nohama na zemi a přitom si v myšlenkách lítat v oblacích.

Viděli jsme se.
Bylo to fajn.
Ale už nedokážu mít v tobě tu oporu.
Důvěru co jsem k tobě měla.

Stratila se.

Těď už je naše přátelství obyčejné.
Ta výjmečnost se ztratila.
Jsme jako dva lidé, kteří se právě seznamili protože je šoupli do stejné třídy.

Nemá už žádnou jiskru.
Nemá už nic.

Vše co jsem k tobě kdy cítila bylo pravé.
Přez všechny překážky jsem tě vážně milovala.
Měla jsem kluka a v srdci a myšlenkách jsi byl stále jen ty.

Byl jsi u mě vždy na prvím místě.
Udělala bych pro tebe cokoliv.
I zemřela kdyby sis to přál.

Už mi nezbývá nic jiného jen litovat toho, že jsem své city nedala na jevo a ohlýžela se na druhé.

Vypadá to že jsi šťastný i beze mě.
Jsem za to ráda.
Protože já už nedokážu věřit člověku co mi lhal.

Všechno jako by odnesl obrovský vítr.
Zůstala nám jen minulost, vzpomínky a zlomená srdce...

Zbav mě toho

16. března 2014 v 22:21
Sedím.
Koukám před sebe.
Poslouchám jednu písničku pořád dokolečka.
Přemýšlím..?
Přemýšlím..?

NE.

Topím se.
Topím se.
Topím se ve svých myšlenkách.

Prosím.
Prosím.
Prosím.

Zbav mě toho.

Pomoz mi.
Topím se.
Nemohu dýchat.

Strácím naději.
Nepřijdeš a nezachráníš mě.
Přestávám bojovat.
Oddávám se tomu.

Další kousek z mého repertoáru :)

16. března 2014 v 2:59
Tááák a je tady další kousek z mého repertoáru..:)
Asi bych mela říci pár slov k této skupině
Text original :)
I did a lot, I know you say.
I've got to get away.
"The world is not yours for the taking"
Is all you ever say.
I know I'm not the best for you,
But promise that you'll stay.
'Cause if I watch you go,
You'll see me wasting, you'll see me wasting away

'Cause today, you walked out of my life
'Cause today, your words felt like a knife
I'm not living this life.

Goodbyes are meant for lonely people standing in the rain
And no matter where I go it's always pouring all the same.
These streets are filled with memories
Both good for detected pain
And all I wanna do is love you
But I'm the only one to blame.

'Cause today, you walked out of my life
'Cause today, your words felt like a knife
I'm not living this life.

But what do I know, if you're leaving
All you did was stop the bleeding.
But these scars will stay forever,
These scars will stay forever
And these words have no meaning
If we cannot find the feeling
That we held on to together
Try your hardest to remember

Stay with me,
Or watch me bleed,
I need you just to breathe.

'Cause today, you walked out of my life
(stay with me, or watch me bleed)
'Cause today, your words felt like a knife
(i need you just to breathe.)
I'm not living this life



Překlad :)
Udělal jsem hodně,já vím řekni
Mám to dostat pryč.
"Svět není váš pro přijímání"
Je vše, co kdy řekl.
Vím,že nejsem pro tebe ten nejlepší,
ale slib mi,že zůstaneš.
Protože jestli sledovat máš,
uvidíš mě,jak se ztrácím, jak se ztrácím pryč.

Protože dnes,jsi odešla z mého života
Protože dnes, tvoje slova připomínaly nůž
Já nežiji tento život.

Loučení jsou určeny pro osamělé lidi stojící v dešti
A bez ohledu na to,kde stojím, je to vždy odlévání všeho stejného.
Tyto ulice jsou plné vzpomínek
Oboje dobré pro zjištěnou bolest
a všechno, co jsem chtěl udělat je milovat tě
ale jenom já jediný jsem vinný.

Protože dnes,jsi odešla z mého života
Protože dnes, tvoje slova připomínaly nůž
Já nežiji tento život.

Ale co vím,když odcházíš
všechno,co jsi udělala bylo,že si zastavila krvácení.
Ale tyto jizvy zůstanou navždy,
Tyto jizvy zůstanou navždy.
A tato slova nemají význam
pokud nemůžeme najít pocit,
který držíme spolu
zkus si vzpomenout na nejtěžší

Zůstaň se mnou,
nebo se dívej jak krvácím
potřebuji jenom dýchat.

Protože dnes,jsi odešla z mého života
(zůstaň se mnou,nebo se dívej jak krvácím)
Protože dnes, tvoje slova připomínaly nůž
(potřebuju jenom dýchat)
Já nežiji tento život.

Ten moment

16. března 2014 v 2:30 | Já
Cítím se prázdná.
Něco mi chybí.
Jako bych postrádala kus mého já.

Ne něco , ale někdo.
Ne někdo.
Ale ty.
Ty jsi vždy byl součástí mé osoby.

Tvořil jsi mě.
Zanechal jsi po sobě obrovskou díru.
Díru v mém srdci.
Díru ve mě.

Snažila jsem se jí něčím vyplnit.
Nejde to.
Ty jsi nenahraditelný.
Nikdo mi tu díru nedokáže zacelit.
Nikdo do ní nezapadá.

Je to jako dílek skládačky který jsem stratila.
Dílek bez kterého je obrázek neůplý.
Dílek bez kterého to prostě nejde.
Dílek který přesně zapadá do obrovské díry v mém srdci.

Nejde to.
Nemohu bez tebe existovat.

Vzpomínáš na náš návrat ze školní exkurze..?
Seděli jsme vedle sebe.
Já u okna a ty v uličce.
Sedadla jsme si dali níže aby se nám pohodlněji sedělo.

Otočeni k sobě.
Za mými zády zapadalo slunce.
Zářilo ti na obličej.
Nemohla jsem otrhnout oči.
Upřeně jsem se na tebe musela dívat.
Něco mě k tobě strašně táhlo už od první chvíle.

Nevydali jsme ani hlásku.
Usmívali jsme se.
Bylo to jako by jsme řekli miliony slov.
Nevnímali jsme.
Nevnímali jsme to, že kolem nás řvou naši spolužáci.
Bylo nám to jedno.

Jen jsme seděli s upřenými pohledy jeden na druhého.
Nic nás v tu chvíli nezajímalo.
Jen my dva , naše propojené pohledy a západ slunce za mými zády.
V tu chvíli jsme se měli políbit.

Proč jsme to jen neudělali..?
Proč jsem se nedokázali ani jeden odhodlat..?

Proč jen tobě bych v tu chvíli dokázala řict upřimě ty dvě slova.
Miluji tě.
Jen tobě bych to dokázala řict upřímě a od srdce.
Jen tobě bych dokázala odpustit coliv.
Jen ty jsi ten kterého budu navždy milovat.

Moc mi chybíš.
Chybí mi tvůj úsměv.
Úsměv na který nemá ani ten nejkrásnější západ slunce.
A když se tyhle dvě věci spojí je to to nejkrásnější na světě.!
Ten nádherný úsměv který mi ho hned na tváři vyčaroval také.

Chybí mi kus mě.
Ta prázdnota mě užírá.

Vím že jsem ti strašně moc ublížila.
A ubližovala stále do kola.
Jen už jsem prostě nemohla na tebe čekat.
I když bych nejrači čekala do konce mého života.!
Chápu proč jsi mi taky ublížil.
Chápu proč jsi to udělal.

Už vím jak ses cítil...
Prosím odpusť mi.

Já vím že ty jsi musel tolik trpět když jsem ti tak ubližovala.
A já nedokáži příjmout to co jsi mi udělal ty.
Cítím se hrozně.

Chci tě vidět.
Potřebuji tě vidět.

Představuji si jak stojím před tvou školou.
Ty výjdeš.
A já zpanikařim a začnu utíkat.

Rozeběhneš se za mnou a zastavíš mě.
Uchopíš mě do svého náručí.

Ticho.

Chci se ti vysmeknout.
Nejde to.

Držíš mě tak pevně.
Šeptáš mi do ucha.
Nesnaž se.
Už tě nikdy nepustím.

Rozbrečím se.

Stisknu tě nejpevněji co dokážu.
Rameno už máš mokré od mých slz.

Utěšuješ mě slovy.
Nebreč melounku a už mi nikdy neutíkej.
Nedokážu bez tebe žít...


Jen pro tebe

10. března 2014 v 2:40 | Já
Ležím.
Oči plné slz.
Pohled upírám na nebe na kterém nádherně září spousty hvězd.

Ležím na cestě.
Tělo mi mrzne.
Pomalu se mi dělají omrzliny.

Kolem mě se ve krásně bílem sněhu odráží se měsiční zář.

Má mysl mi nedovolí.
Nedovolí myslet na nic jiného.
Myslím na tebe.

Představuji si že ležím vedle tebe a držím tě za ruku.
Pak se kolem ní ovinu a pomalu usínám.

Slzi mi stékají pomalu po tváři a mění se v krystalky ledu.

Hrajou mi písníčky , které mě nutí přemýšlet.
Přemýšled nad tím jak nám ve společných chvílích bylo úžasně.
Nad tím jak jsme vždy unikali do našeho světa.
Nad tím jak je život nespravedlivý, že nás rozdělil.

Nemůžu bez tebe být.
Je to hrozné.
Není tady nikdo.

Představa o tobě mizí a já beznadějně svírám tvou ruku ještě více a křičím "NEOPOUŠTĚJ MĚ, PROSÍM ZUSTAŇ SE MNOU".

Beznadějně.
Už tady není nikdo.
Nikdo kdo by mi nabídl své náručí a zahřál mě.
Aby mé omrzliny zmizely.
Nikdo mi nenabídne hřejivější a hebčí objetí než ty.

Nemám nikoho.
Jsem úplně sama.
Není už člověk, který by mi stál za to.
Za to vstát ráno z postele.
Nikdo pro koho by měl můj život smysl.

Tak proč..?
Ptám se sama sebe.
Proč tady ještě jsem..?
Proč ještě dýchám..?
Proč bych se měla usmívat, když můj úsměv nemám komu věnovat...?

Omrzliny se šíří dál po mém těle.

Tuhne mi krev v žilách.
Nemohu se pohnout.
Mé tělo jako by přimrzlo k zemi.
A já jen bezmocně ležím.

Umírám.
Můj život vyhasíná jako svíčka.
Vyhásíná pro tebe.
Už nic necítím.
Zbavil jsi mě veškerých citů.

Umírám.
A ani to nevnímám.
Zbohem.

Žíj svůj krásný život beze mě.
Bude ti určitě líp.

Bolest kterou cítíš za pár měsíců odezní a ty budeš znovu šťastný s někým jiným.

Mé poslední zbohem.
Můj poslední výdech.
Moje poslední slza.
Jen pro tebe.

Playlist

5. března 2014 v 23:22
Něco z mého playlistu....vím vím v časti kde jsem měla nasat něco o sobě tak jsem napala že poslouchám spíše tvrdší muziku ale dodala jsem že si rada poslechnu skoro všechno...tak tady je to "skoro všechno" :DD ...Vocaloids si poslechnu hodně ráda a ještě rači když je u písničky i překlad.:) . Malá ukázka mych oblíbených "zpěvaček" :) Doufám že se budou líbit...někdy sem přidám zase něco z jiného mého oblibeného žánru...třeba už něco z té tvrdší muziky.:) ..Přeji příjemný poslech (doufám že se odkazy otevřou tak jak by měly) :)
Hatsune Miku :)
Zatsune Miku :)
Megurine Luka :)
Vocaloids :)

Tajemství

5. března 2014 v 22:42 mé myšlenky
Ták a je tady další z mých výplodů mé hlavinky...
doufám, že se bude líbit.

Tajemství....jsou mocná věc...každý je máme...každý se je snažíme uchránit před světlem světa ať už to jsou uplné maličkosti a nebo hrozné věci. Není člověka co by neměl žádné tajemství. Například jsme zamilování do nejblišší osoby a nikomu to nemůžeme říci. Bojíme se odmítnutí , toho že by to někomu mohlo velice ublížit. Tak je rači dusíme uvnitř sebe , každý den se s nimi probouzíme a kráčíme po světě aniž by někdo tušil, jak nás naše tajemství zžírají ze vnitř a někdy už nám nedovolí ani žít. Anebo jsme tak silní že je pohřbíme tak hluboko v sobě že se s nimi naučíme žít a časem na ně možná i zapomeneme....

Proč..?

3. března 2014 v 2:53 | *Prostě Já *
Můj prví pokus o něco
douvám ,že se bude líbit :

proč se lidi mění ..?..
proč lidi dělají to co dělají..?.
proč ubližujou...?.
proč lžou...?.
proč vždy chtějí to co nemají..?.
proč závidí..?
proč žárlí...?....
proč využívají..?..
proč jsou jako pijavice kreré se přisají a když z vás vysají veškeré štěstí , tak se přisají zase na někoho jiného...?