Klam

6. srpna 2014 v 10:36
Cítím se hrozně.
Příšeřný pocit zlomení důvěry kterou jste měli u nejdůležitějšího člověka na světe.
Nenávím se za to.
Jenže už je pozdě.
Už zbývá jen se užírat a trpět nic jiné si nezasloužit.
Žádná rados když ji nemužu sdílet s tebou nemá smysl.
Usměv který nemůžu věnovat tobě je bezceny a bezcitny.
Jen jako maska ...chladý a jednotvárný.
To je můj trest.
A žádné vykoupení neexistuje.
Omluvy nepomužou.
Nemá to smysl.
Mě to vskutku mrzí.
Už nechci klamat lidi kolem sebe.
Už NE.
Fakt je ten, že jsem vyrůstala na lžích.
Je težké být uplně upřímný.
Ovšem to mě neomlouvá.
Mám dar klamat a odhanět lidi kolem sebe a už to dal nevydřím.
Člověk jenž jsem nikdy timhle ublížit nechtěla je raněn.
Ranět tou největší kudlou co si dokažu představit.
Už ho asi nikdy nezískam zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama