Září 2014

Citát

20. září 2014 v 22:29
"Opravdový přítel vždycky uhodne, kdy ho ten druhý potřebuje."
- Jules Renard

City

20. září 2014 v 20:48 | Já
Proč máme pocity..?

K čemu je to dobré, ptám se sama sebe a nenacházím odpověď.Pocit štěstí,smutku,zloby a zavistí.
Štěstí a spokojenos nám stejně vždycky někodo zkazí .
Toto vede k tomu, že jsme smutní,brečíme a uzavíráme se.
Pak nastává deprese, myšlenky na smrt a lekaři.
Závist přechází ve zlobu, která nás opětně zraňuje.
Motáme se v začarovaném kruhu z kterého není východisko a když najdeme dveře které z něj vedou a myslíte, že tentokrát už to vyjde a nevěříte v nic jiné tak vás zase vcucne do víru.
A zase jste tam kde jste byli.
Ve velké černé chodbě která se pořád točí a klikatí a vy zase hledáte světlo které by vycházelo škvírkami mezi dveřmi.
Mezi tím potkáváte dveře s jínymi východisky.
Záleží jen na vůli jestli zabouchne dveře a pujde dále hledat světlo a nádherný park plný světla a nebo vkročí do tmy beznaděje zmožen svou dlouhou cestou a myslíc, že tohle už je jeho jediná možnost.

Kéž by existoval vypínač v našm mozku kterým by jsme vypli všechny city.
A nic necítili...

Za hranicí reality

8. září 2014 v 20:53 | Já
1) Mé hranice reality končí, když překročím práh domu mých prarodičů. Cítím se tam tak jako by to byl můj tajný bunkr, který jsme si každý stavěli, když jsme byli malí. Pocit bezpečí a klidu. Prostě jen tak vyjít v létě ven na zahradu s knižkou sednout si do trávy a číst si, hrát si se psy, projít se k řece. V zimě si sednout před krb, hrát karty s babi a dědou,zahrát si Tichou noc na klavír po taťkovi, kouknout na telku, spát až do odpoledne pod velkými duchnami, večerní kecaní s babi až někde do půlnoci. Nenávidím den kdy to tam musím opustit. Návrat do kruté reality z
mého malého světa, který se nachází ve velkém domě mé babičky a dědy.

2) Za hranicí reality si začínam připadat, když docházím ke svému klukovi domů a vypadne mi signál. Je to nádherný pocit jen tak ležet vedle sebe a nemuset vnímát okolní svět, poslouchat hudbu a nebo se dívat na telku a svět jako by kolem prostě byl a já nebyla jeho součástí. Jít na zahradu sednout si na houpačku koukat na hory a relaxovat. Nikdo a nic kolem ticho a klid.