Za hranicí reality

8. září 2014 v 20:53 | Já
1) Mé hranice reality končí, když překročím práh domu mých prarodičů. Cítím se tam tak jako by to byl můj tajný bunkr, který jsme si každý stavěli, když jsme byli malí. Pocit bezpečí a klidu. Prostě jen tak vyjít v létě ven na zahradu s knižkou sednout si do trávy a číst si, hrát si se psy, projít se k řece. V zimě si sednout před krb, hrát karty s babi a dědou,zahrát si Tichou noc na klavír po taťkovi, kouknout na telku, spát až do odpoledne pod velkými duchnami, večerní kecaní s babi až někde do půlnoci. Nenávidím den kdy to tam musím opustit. Návrat do kruté reality z
mého malého světa, který se nachází ve velkém domě mé babičky a dědy.

2) Za hranicí reality si začínam připadat, když docházím ke svému klukovi domů a vypadne mi signál. Je to nádherný pocit jen tak ležet vedle sebe a nemuset vnímát okolní svět, poslouchat hudbu a nebo se dívat na telku a svět jako by kolem prostě byl a já nebyla jeho součástí. Jít na zahradu sednout si na houpačku koukat na hory a relaxovat. Nikdo a nic kolem ticho a klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 x.x-TLF-x.x x.x-TLF-x.x | Web | 8. září 2014 v 21:36 | Reagovat

když jsi mimo svět a nic nevnímáš, tak je to opravdu to nejkrásnější :) být bez signálu je občas super :)

2 Barbora Barbora | Web | 9. září 2014 v 10:26 | Reagovat

U prarodicu je krasne, ja jeden cas u babicky bydlela a bylo to obdobi, kdy mi bylo nejlip a zivot byl nejklidnejsi :) a u pritele, jsem vzdycky ze zacatku hrozne nervozni a pak kdyz si na to navyknu, je to super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama